Mitrovica Bridge delí nielen etnicky, ale aj politicky a ekonomicky.

Kosovska Mitrovica- Косовска Митровица - Mitrovicë  -  Mesto v Kosove, ktoré sa po vojnových konfliktoch v tejto časti Balkánu a jeho rozdelení v roku 2013 stalo symbolom  etnického rozdelenia. A nielen etnického, ale aj politického, kultúrneho a ekonomického. A to doslovne.

Do Mitrovice sa po troch rokoch vraciame počas cesty k albánskemu Jadranu s úmyslom zistiť, ako sa vývoj vzťahov medzi obyvateľmi albánskej a srbskej  časti mesta posunul. Pri expedícii  Balkán 2014  sme sa v meste (napriek negatívnym odporúčaniam Srbov)  zdržali dva dni a navštívili sme oba brehy rieky Ibar spojené a zároveň rozdelené svetoznámym  Mitrovica Bridge.

Do mesta prichádzame predpoludním a hneď na jeho začiatku vidíme, že koryto rieky ešte nevyčistili. Po albánskej časti pokračujeme rovno na parkovisko lokalizované asi 40 metrov od Mitrovica Bridge. Rovnako ako v minulosti, ani teraz nevyužívame možnosť parkovať v zóne pre média. Hneď si sadáme k obedu do reštaurácie priamo na začiatku mosta a za spomínania na "staré časy", si dávame výborné jedlo.

 

Hodnotíme most, ktorý medzičasom z prostriedkov EÚ rekonštruovali. Ozbrojené stráže mierových síl a kosovskej polície na oboch stranách mosta zostali.

Z albánskej do srbskej časti mesta prechádzame bez problémov - domáci túto vymoženosť samozrejme nemajú. Nevraživosť je tu prítomná stále a my po 100 metroch pozorujeme rovnaký rozdiel medzi dvomi svetmi, ako pri návšteve  Nikózie na Cypre a prechode demilitarizovanou zónou  po ulici Lidras z gréckej do tureckej časti rozdeleného mesta. Písal som o tom tu: http://www.naexpediciu.sk/clanky/po-sto-metroch-iny-svet--1/

Dnes je Mitrovica aj symbolom rozdielnosti záujmov západu a USA a východu a Ruskej federácie. A práve tento fakt je citeľný stále viac nielen v ľuďoch, ale aj navonok v symboloch dominujúcich v oboch častiach mesta. Práve toto upúta už na prvý pohľad. V albánskej časti mesta dominujú vlajky  USA a Albánska a za mostom v časti srbskej sú to vlajky Srbska a Ruskej federácie. 

V albánskej časti Mitrovice sa platí Eurom a v srbskej Srbským Dinárom.

Na srbskej strane je rekonštrukcia mosta a jeho blízkeho okolia v dokončovacej fáze. Pešia zóna a hlavná ulica je zrekonštruovaná kompletne a vyzerá naozaj reprezentačne. Kaviarne využívajú teplé počasie a ľudia posedávajú na terasách. Fotografovanie ulice a najmä veľkoplošných grafitov s motívmi odporu Srbska voči Kosovu  si okamžite všímajú dvaja policajti, ktorí nás legitimujú.

 

Sú mimoriadne slušní a po kontrole pasov si sadajú späť na terasu jednej z kaviarní. My sa ešte prejdeme po námestí, ktoré bolo pri našej poslednej návšteve v kompletnej rekonštrukcii, dorobíme ďalšie fotografie a sadáme si do kaviarne vedľa policajtov. Nebránia sa krátkej debate, no smartfony ich zaujímajú minimálne toľko ako dianie na pešej zóne. Dávame si kvalitné espresso, vychladenú minerálku a zmrzlinu. Následne sa po pešej zóne vraciame späť k mostu. Je nedeľa a tak je väčšina obchodov zatvorená.

 

Cesta trošku klesá a my máme Mitrovica Bridge ako aj Albánsku časť za ním priamo pred sebou. Prechádzame okolo stanoviska mierových síl strážiacich most, resp. prechod cez neho zo srbskej strany a znovu končíme už v spomenutej reštaurácii, kde sme asi pred hodinou obedovali. Po prezretí si okolia zrekonštruovaného mostu sa ešte prevezieme do starej časti Mitrovice a následne mesto opúšťame z časti po diaľnici smerom na hlavné mesto Kosova Prištinu. Odbočujeme na Prizren a po kvalitnej diaľnici sa blížime k hraniciam s Albánskom. Tu nestojíme dlhšie ako 5 minút, kontrola je skôr formálna. Po ceste zhodnocujeme pozitívny vývoj nielen v celom Kosove ale aj v samotnej Mitrovici a sme si istí, že do tohto mesta sa ešte vrátime.

 

 

Kosovska Mitrovica (dříve jen Mitrovica, v srbské cyrilici Косовска Митровица, albánsky Mitrovicë) je město a stejnojmenná obština v severním Kosovu. Podle sčítání obyvatel z roku 2011 zde žilo asi 71 tisíc obyvatel. Město bylo nicméně v roce 2013 rozděleno, a proto je počet obyvatel mnohem nižší. Albánci tvoří většinu obyvatel města (96,6 %), následované menšími etnickými skupinami jako jsou Bosňáci, Turci, Romové, Aškalové a balkánští Egypťané a další.^[1] Město bylo silně zasaženo kosovskou válkou v roce 1999, kdy zde působila Kosovská osvobozenecká armáda, po válce se Mitrovica stala symbolem etnického rozdělení.

Město je rozděleno řekou Ibar, severní část města se srbskou většinou se stála novou obcí zvanou Severní Mitrovica nebo také Severokosovská Mitrovica (albánsky: Mitrovica e Veriut, srbsky: Ceвepнa Косовска Митровица/Severna Kosovska Mitrovica). Srbská část se stala samostatnou obcí v roce 2013 v návaznosti na krizi v severním Kosovu.

Na rozdíl od mnohých ostatních měst v Kosovu, která jsou etnicky převážně albánská, je Kosovska Mitrovica jako mnohá města na severu Kosova etnicky promíchanější; vedle sebe zde žijí Srbové i Albánci. Po dlouholetých nepokojích, které následovaly po válce došlo k etnickému rozdělení města podle řeky Ibar. Zatímco sever Mitrovice obývají Srbové, jih Albánci. Doprava mezi oběma částmi města je ostře sledována, aby nedošlo k případným potyčkám; most, který obě části spojuje, je vybaven bezpečnostními stanovišti. Přestože se po zásahu mezinárodních sil podařilo situaci etnických násilností do velké míry stabilizovat, v březnu 2004 došlo opět k útokům mezi Srby a Albánci. Po vyhlášení kosovského státu v únoru 2008 místní Srbové tento akt neuznali a i nadále považují celou oblast za součást Srbska; v Kosovské Mitrovici se volilo stejně jako v Srbsku, silné pozice tu mají radikální politické strany.

 

V současné době (rok 2015) je mitrovický most zatarasen sutí a kus vozovky na srbské straně je nahrazen trávníkem a keři. Srbská menšina tak reagovala na časté albánské výpady. U mostu je i nadále možné vidět obrněný transportér. Pěšky se dá přejít, žádná kontrola tam neprobíhá. Autem je neprůjezdný, mezi jednotlivými částmi se však dá projet po jiném mostě. V Mitrovici, resp.v srbské části je platidlem uznaný především dinár, eurem platit lze, ale Srbové tím dávají najevo svůj nesouhlas s oddělením země. Autobusová doprava mezi Mitrovicí (srbskou částí) a Bělehradem je zajišťována srbským dopravcem. Mezi Mitrovicí (albánskou částí) a Prištinou jezdí řada autobusů. Na nádraží v Prištině tyto autobusy však nezajíždí a zaměstnanci nejsou ochotni o nich mluvit.

Administrativní postavení

V původní srbské správě, kterou Bělehrad stále uznává, nicméně jednostranně vyhlášená republika Kosova ji opustila, tvořila Kosovska Mitrovica opčinu (s rozlohou 350 km²), podobně jako jinde v tehdejší Jugoslávii, kde se kromě hlavního města nacházelo ještě dalších 49 vesnic. Kromě toho byla také centrem okruhu, jednoho ze šesti, které se v tehdejším Kosovu nacházely.

Zdroj: Wikipedia.org